Br, ze současného pohledu, kdy nejsem ani ve věku Vagnerových rodičů, ani moje děti zdaleka nemají věk jeho, tvrdím, že KAŽDY má právo na svůj život, vlastní děti nevyjímaje. Strach je můj, tudíž je to i můj problém.
Nemaskuju, nelžu, klidně sdělím bojím se, tak se ozvi, až dojedeš, ale abych bránila v cestě, to ne.

Na druhou stranu vím, že čím jsou děti větší, tím i úzkosti a strachy o ně nabývají jiných rozměrů, a síly. O mimina a batolata jsem se nikdy nebála, i proto, že jsem je měla pod kontrolou. Teď už občas úzkost pociťuju, když je vidím na vysokých průlezkách, vysokých rychlostech na kole, stěně... občas se to ve mě sevře. A vím, že jsou adrenalinový a bude "hůř"
Takže dovedu pochopit úzkost Vagnerových rodičů. Za 20 let to možná budu cítit taky.
Každopádně se s tím budu muset vyrovnat, přeju svým dětem jejich cestu, ať jsou spokojení