Když to hodně přeženu, tak když jsem včera viděla, jak je ten Jakub šťastnej, tak jsem si říkala, se mi dítě nevrátit z nějaký výpravy, tak ale bych byla šťastná, že i když mi jediný dítě sežral krokodýl (já mám jedno), tak aspoň, na rozdíl ode mně, FAKT prožilo ten svůj (byť krátkej) život NAPLNO a tak, jak chtělo ONO, ne, jak jsem mu ho nadiktovala já, společnost, režim...

Já jsem (1970) žila poctivě podle přání rodičů a dodnes se z toho neumím dostatečně vymanit...rodiče stejně nejsou dost spokojený (pořád nejsem dost skvělá dcera) a ani já. Navíc přijít o mě můžou předčasně stejně, protože jsem vážně nemocná. Tak nakonec zlatej ten krokodýl