"budu si teď plnit sen, který mě poprvé oslovil v těch 19 a tehdy jsem na to neměla dost odvahy. Tehdy jsem byla v tomto starší, než jsem dnes. Splním si ho, když to nevyjde dnes, vyjde to zítra nebo za 5 let, ale došlo mi, že prostě rezignovat v 34 letech na něco, co jiní dělají v těch 19, je nesmysl. Mám před sebou možná rok, možná ještě 50 let života, těším se na dost věcí."

Takhle to teď mám taky. KONEČNĚ už mám dost odvahy - nebo možná drzosti? - zrealizovat něco, na co jsem TEHDY měla sice fyzičku a elán, ale neměla jsem dnešní zkušenosti a znalosti. No a když to nevyjde? Dřív bych to považovala "za tragédii" - dneska si říkám u všeho "no co, aspoň jsem to ZKUSILA a vím, že to TUDY nejde"