Pořád se mi zdá, že diskuzi hodně ovlivňuje smutná událost posledních dní.

Je smutné mít zaměstnání, které je hodně limitováno věkem. Malíř maluje dokud udrží štětec, klidně se věnuje své profesi o 40 let déle, než vrcholový sportovec. Ti mají jasně ohraničenou kariéru a s ní i výdělky. Třeba i proto hledají klub, který jim zaplatí nejvíc. Co na tom, že tam s nimi nemůže být jejich rodina, že děti vyrůstají bez otců. Budou přeci dobře zabezpečeni do budoucna.
Málokdo si dovede představit mizérii ruských klubů. Mizérii z důvodu, že tam dávají lišky dobrou noc, neexistují dobré školy pro děti, x volnočasových aktivit, neexistuje x věcí, které jsou u nás běžné. Ženské sedí v izolaci, maximálně jsou nakupovat předražené zboží.
Letadla padají, novináři se střílí, zkrátka se ocitnete o x desítek let zpátky. Dobrovolně.