Divala jsem se nato a hluboce to se mnou otraslo. Nemohla jsem ani usnout, jak jsem nad tim porad premyslela a vracelo se mi to. Pri predstave, jak matka lezi na diteti 3, 4 hodiny nehlede nato jestli se pokalelo ci pomocilo a dovede ho do naproste letargie a bezmoci, je mi z toho hodne uzko. Nasilim se da navodit pocit lasky, kdyz jeste na nej nekdo krici, trese mu bezcitne s hlavou? Nejak to nemuzu pojmout. Rodinna znama pracuje roky rokouci s autisty a na toto se diva jako tyrani. Pokud neco takto postizene dite v sobe nema (emoci, schopnost ji vyjadrit atd.), tak ji proste matka z nej nevytriska nevynuti, jen mu to muze ublizit. To, ze rodice zaznamenaji zlepseni je spis vysledek rezignace ditete. Nikomu svuj nazor nevnucuju, at si kazdy dela se svym ditetem co chce, ale prici se mi to. A vojtovka je uplne neco jineho, neda se to srovnavat.