Jiřule. To, co provedeš jako laik - matka doma, není TPO. Jen využíváš podobného principu. A samozřejmě pokud o tom nejsi přesvědčená a klidná, nevydržíš až do konce a neskončí to úlevou a potvrzením dobrých vztahů pro vás pro oba, je lépe to nedělat. Já měla dřív asi dva takové pokusy (neodvažovala jsem se ale na jejich základě celé PO odsoudit). Po nějaké době jsem se k tomu vrátila, a když se syn rozvzteká (myslím jako opravdu hodně - když vidím, že se to stupňuje, chytá se nových a nových podnětů a jen tak by to neskončilo), vezmu ho do náruče a nepustím, dokud se neuklidní. Jsem klidná, mluvím na něj, říkám mu, že ho mám ráda a že ho pustím, až se uklidní. A on se uklidní a v dobrém si jde zase po svých. Není rezignovaný nebo neuklidní se na oko jen proto, abych mu už proboha dala pokoj. Já jen nechci, aby byl ponechán sám napospas tomu vzteku, chci, aby věděl, že ho mám ráda i v takových chvílích a jsem ochotná s ním i takové chvíle snášet.