Samozřejmě, že to nemusíš říkat (ústně). Myslím tím, že to říkáš TÍM, že dítě pošleš pryč. Řev není nic příjemného, ale vadí mi méně než fakt, že se moje dítě bezradně potácí v silném afektu a neví, jak z toho ven.

Mluvím o opravdu velkých záchvatech vzteku, které řeším třeba jednou do měsíce (stává se to, když se jakoby zamotá do svých výmyslů - nechci tento talíř, chci jiný, ten taky ne, chci jiné pití, ne, chtěl jsem si to nalét sám,...). Objetí trvá několik minut. Opravdu nepacifikuju dítě kvůli každému lízátku, které mu odmítnu koupit