Myslím, že si pořád odmítáš uvědomit, z čeho se tyto děti léčí. Jejich stav před terapií může být mnohem horší, a trvale mnohem horší, než to, co se jim stane během ní. Několikahodinová terapie ho pomůže zlepšit. Nestojí potom za to to vydržet? Jistě, pomočit se, pokálet, pozvracet "na veřejnosti" a být nucen v tomto stavu setrvat až do konce terapie, je drsné. Ale to jsou kolikrát tak vážné případy spojené i s psychosomatickými problémy (děti nejí, nebo se naopak přejídají, nespí, mají sebepoškozovací tendence...)... K pomočení, pozvracení atd. dochází i při léčbě "tělesných" nemocí a nijak se nad tím nepozastavujeme.


Teď poněkud mimo přirovnání : já zpravidla promočím a prozvracím celé těhotenství (a veřejnosti se celých 9 měsíců vyhýbat nemůžu), je to potupné a nepříjemné, ale je třeba to přečkat, výsledek stojí za to .