Já bych nešla ani náhodou. Ani omylem. Mám chlapa, který se o nás stará a pečuje o nás, pomáhá mi. A stojí za námi. Nejsem sama. Kdo to nemá, neví, o co přichází. Kdyby holce bylo 40, cápu, ale takhle ne, veškerá váha bude i kdyby podvědomně ležet na dítěti, zodpovědnost za matčin život a až se v pubertě zamiluje a bude se odtrhávat a nechávat za sebou svého partnera - osamocenou matku, bude to nejspíš pěkný psycho. Zároveň bude do té doby středobodem vesmíru, což je pak dobře tvrdý pád, když zjistí, že středobodem není. Prostě pro to dítě jednoznačně není dobré být počato za těchto okolností, je to horší než být počat omylem.