Já si také myslím, že tak jednoznačné to není.

Když máš potíže otěhotnět, tak 33 let, už fakt není žádná sranda. I na psychice ti to nepřidá. Chci moc dítě, potřebuji k tomu chlapa, který se mnou půjde do IVF, nemůžu počít ani když takového nenajdu přirozeně (ona si pravděpodobně dítě jen tak v 40 nepořídí, když se pak rozhodně, že do toho půjde i bez chlapa).

A Elíí ty máš zkušenost s jedním typem matky, která je tuším sama na dítě a to je středobodem jejího vesmíru, ale není to tak vždy. Jsou i milující matky samoživitelky, které to takto vůbec nemají, dítě je pro ně priorita, ale odtrhávání v pubertě a osamostatňování pro ně je přirozené... z dítěte nedělají středobod vesmíru...