Rosino, sice ti odejdou za svým životem i vlastní děti, ale rozdíl mezi tím a tím, že třeba odejde dítě v PP je propastný, už proto, že u vlastních dětí tak nějak čekáš, že s nima prožiješ dětství, dospívání a třba i kousek dspělosti, že i pak budou součástí tvé rodiny.
ale u dětí v PP a v přechodné PP ještě víc, nikdy nevíš kdy odejdou, kam odejdou, jestli ta snaha, čas a nervy, který dítěti dáš opravdu k něčemu bude, jestli nedopadne stejně, jako jeho rodiče. Jasně, nikdy nevíš, co udělá vlastní děcko, ale pravděpodobnost toho, že bude vyvádět blbosti je u přijatých daleko větší.

navíc dítě vlastní netrpí tolika problémy, hlavně psychickými, ve srovnání s dětma z ústavů

máme v PP chlapečka, jestli budeme mít dost sil, až vypipláme všechny děti, nebráníme se profesionálnímu pěsatounství.
Teď nás ale potřebují naši tři, bez ohledu na to, který z nich je v PP, tito jsou všichni naši.
Díétě v profesionální pěstounské péči bude přechodně u nás, jen doufám, že ta přechodná doba bude do půl roku, radši bych do 3 měsíců a pak dítěti najdou rodinu, odkud už nebude muset nikam, prootže je snad už lepší jeden ústav než měnit pěstounskou rodinu po půl roce několikrát. Takový dítě bych neměla odvahu pak vzít za vlastní, ani být třeba třetí pěstounskou rodinou, kterou by mělo procházet.