Já to znám, chyby se vždycky přiznaly a pochvala nikdy...mám z toho takové trauma blbé. Ne že bych se cítila málo sebevědomá v běžném životě, to vůbec ne, ale projevuje se to tím, že pořád po sobě všechno kontroluju, jestli je všechno ok a hrozně mě to kontrolování zdržuje. a taky se nemůžu nikdy rozhodnout, protože se bojím, že bych to pokazila. je to blbý ale holt se s tím učím žít, zbavit se toho pocitu nejistoty nedovedu. Ale pomáhá mi uvědomit si, kdo kdy a v čem udělal chybu, vidět, že se to může stát každému a že když nejde o život, tak jde vpodstatě o ho*no