Možná by byla cesta třeba si napsat na kartičky - nebudu volat, nebudu tohle, nebudu tamto, dát si je na telefon, nebo kamkoli jinam, nevím, jen mě to napadlo, prostě sama sobě být strážcem a pak se za to pochválit a hooodně.

Já, nejmladší ze tří dětí, hýčkaná, ale samo tak nějak normálně, pravidla jsem dodržovat musela. Jestli ty taky nehledáš ideál, který sis vypěstovala o otci. Třeba. U psychologa můžeš zjistit cokoli, co si z toho vyvodíš, je na něm a na tobě, co s tím zjištěním uděláš, je taky na tobě, prostě tě to může obyčejně trknout. To ale zjistíš jenom když to zkusíš. Možná v sobě potřebuješ jenom zmobilizovat vůli ke změně svého chování. Jenom vědět nestačí, musíš i chtít to změnit, opravdu chtít. Mě opravdu pomáhá si třeba vědomě připomínat, co je dobré udělat a neudělat, prostě se sama plácat přes pusu a přes ruce. Příjemný pocit, že jsem to dokázala se pak záhy dostaví. Časem to má vliv i na mé okolí.