No zírám a tak trošku cítím škodolibou radost (snad mi to prominete), že takové radosti mají s kočkama i jiní Já mám kočku 16 let a kocoura 15 let. Oba zachráněni před smrtí a z toho notně neurotičtí. Ty rošťárny mají nespornou výhodu, a to tu, že vše nedojedené hned uklízím do lednice, žádná lákadla na uďobávání nestojí na stolech... Vím, že kdybych nechala maso na lince, určitě by ho ožrali. Tedy kocour. Kočka už nemá téměř žádné zuby. Do koše mi nelezou, ale třeba když se dostanou k hroznům... Máme pak miny na zemi. Honí se za kuličkama a NEUKLIDÍ je po sobě Oba mají rádi zeleninu jako kapie, mrkev, hrášek... a taky olivy. Kdytky ožírají taky, ale nijak dramaticky. Máme ovšem jinou potíž, a to tu, že kocour otvírá dveře, takže musíme mít byt, i když jsme doma, zamčený. Když jdu s košem a nezamknu, najdu kočky někde v mezipatře. Obě se ovšem bojí ven, takže útěk zřejmě nehrozí.

Když si s dcerou cestou z venku vedeme nečekanou návštěvu, běžím napřed, jestli není někde nablito Asi přeci jen trošku vychovaní jsou, protože třeba do dětského pokoje si ani jeden netrofne. Vědí, že nesmí. Zbytek bytu je jim uzpůsoben a nepostradatelným pomocníkem v boji s chlupama se mi stal robotický vysavač. Škoda, že tento úžasný vynález neumí vyskočit třeba na sedačku

Někdy mě oba stojí strašné nervy, ale co nadělám? Já už je tedy tuplem nepředělám a máme je rádi