Ale nejsem, jen třeba fakt prvňáček s kroužky od pondělí do pátku je fakt extrém, a jsou takové dětičky. Třeba jak jsem psala o koních, tak jsem se do toho ponořila tak, že jsem jezdila autobusem 16 km od těch 11 let sama a večer v 19 hodin zpátky, asi tak 5x týdně. Nikdo mě nikam nevozil a zvládala jsem i školu. Právě myslím, že je špatné, když rodiče diktují dětem co dělat a chtějí, aby byly lepší a chytřejší a uměly minimálně 1000 věcí, je jedno jestli všech 1000 blbě, ale hlavně, aby neproflákaly ani minutu. To je ale fakt často vidět. Když naši zjistili, že tíhu ke koním, tak mě podporovali všemožně, pak když byly výsledky na závodech, tak to šlo do peněz - helma, rajtky a další věci, ale když jsem pak měla období, kdy jsem tam nechodila kvůli jedné osobě, která mě dost deptala, tak mě nenutli, spíš to se mnou rozebírali a snažili se mě nakopnout, že kvůli nějaké "krávě" neodejdu od koní. Pak jsem to překousla, ona osoba přestala chodit, protože ji nikdo nesnášel.