No ony Pražandy to asi vidí zase jinak. Ale každý má volbu si život zařídit jinak. Já jsem na vesnici spokojená, děcka zatím taky, mají vše co potřebují a kdyby toužily po kroužcích, tak družina a škola jich tady organizují dost, včetně těch šachů. Ale my prostě jsme ze všeho nejraději spolu jako rodina a užíváme si to, dokud je to možné. Přítel pracuje do večera a mně je někdy i trochu líto, když vidím, jak na něj děti večer naskáčou a chtějí s ním blbnout a on je utahaný z práce a třeba víc než půlhodiny řádění nezvládne. To je celé, co jsem myslela.