Žabátko, probůh. Nikdo netvrdí, že něco je lehčí a něco těžší, jen že to je prostě JINÉ a tím pádem i jiná musí být organizace života. Kdybych bydlela ve čtvrti nebo na vesnici, kde každého znám a kde se nevyskytují divné týpky, tak bych děti klidně nechala lítat, kde chtějí. Ale když bydlím na místě, kde je velký provoz a za každým druhým rohem feťák a bezďák, tak ty děti prostě ven NEPUSTÍM. Nechci, aby moje dcera byla druhá Anička Janatková. Když pro ni nemůžu já, doprovází ji aspoň pubertální brácha judista. Ale tomu těžko můžu nařídit, aby s ní šel na Žofín skákat gumu, protože by mě (celkem právem) poslal kamsi.