Upřímnou soustrast. Hodně sil, budete je celá rodina potřebovat. Nám před dvěmi lety spáchal sebevraždu strýc. 3 kluci 18-28 roků. Je to těžké a strašně těžko se s tím vyrovnávají dospělí. U nás to bylo kvůli penězům a hrdosti.
Pro ty nejbezprostředněji postižené se dá udělat mnoho. Poslouchat. Pomáhat. Vzpomínat na to hezké. To potřebují. Odebírat závaží vinny. To je pro nejbližší z mého pohledu nejtěžší.

Dětem bych to řekl. Pravdivě a citlivě. Ty se s tím srovnají. Nakonec oni určitě se ještě se svojí sestřenicí budou setkávat a i na nich bude ji podržet. Dál se k ní chovat normálně a chápavě. To platí asi pro všechny. K ní se chovat normálně. K situacím vzniklým jako reakce na smrt mámy, co nejchápavěji. Ale ta normálnost tam musí být. V každém případě přeji všem hodně sil.

Hlavně se vzájemně neobviňujte a neobviňujte před neteří její mámu. Chce to se koukat do budoucna. Na tom co se stalo se už nedá nic změnit.