Učení a poznávání je vrozená lidská potřeba, i když ji lze dobřevolenou dlouhodobou deprivací ubít (to dělá naše průměrná česká škola). U dětí je jak burčák (sezónní přirovnání ). Daleko nejsytivější odměnou pro ně je, že učení probíhá, jsou jeho součástí. Dá se to klidně přirovnat k žízni, potřebuješ pít a to pití samotné je odměna, další, za to, že jsi uhasila žízeň, celkem ani nepotřebuješ.
Motivace pochvalou je rozšířený a obecně přijímaný, ale mylný mýtus. Zpětná vazba je něco jiného než motivování pochvalou. V učebním procesu se samozřejmě motivuje, ale jinak a jindy, to jsou malé situace, kdy jde o zvládání překážek, snášení momentální frustrace, odkládání uspokojení... nic z toho není vhodné řešit známkou.
Ta známka je zkratka za lichvářský úrok, i když to často tak nevypadá.
I systém jednička/podpis je blbě, je to stejný systém jako jedna až pět, jen takový "s lidskou tváří". Soft, ale smrdí stejným druhem smradu a děti ho cítí. Jednička je "úspěch", podpis "neúspěch", výkonstní systém hodnocený kriteriálně jak vyšitý.