celkem si dovedu představit, jak ses asi cítila, mám podobný zážitek.. sice nejsem učitelka, ale vzala jsem si dobrovolně na týdenní dovču synovce, tehdy cca 7let.. jsem u vody, blbneme, otáčím se pro míč, narovnám se, odhodím tehdy ještě příteli, otočíms e na kluka a ... a nic, kluk nikde...
proletěli jsme celou pláž, ptali se okolních, NIKDO o něm nic nevěděl, nikdo ho neviděl...
nevěděla jsem ejstli brečet, smát se, hulákat, rozčtvrtit se a hledat... volat potápěče... celá zoufalá, ulítaná najednou koukám a synovec si to kráčí od lesa, byl čůrat..
taky mě spadnul balvan ze srdce... při představě, jak yvsvětluju bráchovi, co a proč se stalao s jeho synem... nic moc noo...