Lado, když umíral tatínek, bylo to podobné (taky umíral na rakovinu) - dva dny před smrtí s námi ještě mluvil, ten poslední den spíš jen pospával - byl jakoby napůl už jinde. Nevím jakým způsobem, ale u něj i u babičky a ostatních, kteří mi odešli, jsem věděla, které setkání je poslední. U táty jsem věděla, že mu mám právě teď říct to, co chci, že žádné příště už nebude...ale byla tam celou dobu maminka a před ní to nějak nešlo - už jsem mu to říct nestihla, v noci umřel. I když si myslím, že mě slyší i teď a je mi svým způsobem možná blíž než předtím, stejně mě to mrzí. Buď s ním a řekni mu všechno, co chceš říct, na všechno ostatní ještě může být čas, ale pro vás dva už ho může být jen maličko. Přeju ti hodně sil, drž se.