Monty, myslím, že přicházíš - o to snění. To nedám ani za pytel peněz a jsem ráda, že tuhle schopnost neztrácím ani když mě to zrovna otlouká ze všech stran a konců.

Umění je pro mě na světě proto, aby vyvolávalo emoce, zvlášť ty, co v reálu potlačujeme, aby nám zbytečně nezatěžovaly chladné vnímání světa. To potřebuju k řešení spousty pitomých a pragmatických věcí, které bych raději neřešila, ale je to otázka přežití - víceméně.
Ráda se toho ovšem zbavím - alespoň na chvíli a přilípnout k nějakému dílu pitomej a smutnej a tragickej konec a tvrdit, že je to umění, je snadný řešení, až moc, aby to něco dalo.
Tragické konce uměl snad Shakespeare a ještě několik povznášejících tragických konců znám v pojetí "klasiků", ale dneska to tam "umělci" násilně přilepují. Nebaví mě to.