Je to takové sporné, taky bych takovéhle výroky neomlouvala, na druhou stranu relativně úspěšně aplikujeme zásadu "nevychovávej večer" (tj. jak už tu někdo psal - bývají unavení, předráždění, někdy to prostě za celý den vybublá), tj. ani tresty ani hrocení, nechat chvilku vyvztekat o samotě (syn většinou nechce odejít do pokojíku tak stojí uprostřed místnosti a bulí/řve), pak uklidnit (když je to hodně prudké, dám ho spát tak jak je, ráno je to lepší).
A fakt udělat "masírku" v následujících dnech a omílat proč se co říká, neříká, co ten dotyčný u toho cítí, proč to není správné, a hlavně: nabídnout mu variantu co má dělat když se vzteká (může jít a do něčeho k tomu účelu vyhrazeného bouchnout, může dupat, může se šklebit....) plus naučit se říct "teď se zlobím"... prostě aby si od těch emocí ulevil přijatelnějším způsobem a naučil se sám na sobě rozlišit kdy je veselý, kdy unavený, kdy naštvaný a kdy nadšený - práce s emocemi.