Mám 22 měsíční nade vše milovanou dcerku Vendulku.Na vše jsem prakticky sama,jelikož splácíme hypotéku na byt a manžel je tudíž nucen pracovat na dva plné úvazky,doma tudíž moc často nepobývá. Já sama zhruba 10 x do měsíce chodím na 5-6 hodin do práce,kde se nezastavím (duševní činnost). Dávno jsem již zapomněla,co je to spát celou noc vkuse,protože jsem toto od porodu nezažila.Je pravda,že t.č. se již dcerka budí "jen" cca 3 - 4 x/noc a usíná kolem 21. - 22. hodiny,když dříve usínala okolo půlnoci i později a v noci se zhruba á hodinu budila.K tomu všemu ještě stále kojím ( zejména ráno a v noci - vím,že v této fázi je to již zbytečné,ale nějak pořád nejsem s to dcerce mléko odepřít,když jí tak chutná ).Cítím se neobyčejně unavená,ale už jsem se s tím " naučila žít",ale..ale ! - jsem místy neskutečně vznětlivá a své návaly vzteku velmi těžko zvládám,na sebemenší podnět "vystartuji" a špatně se koncentruji.Problémem ovšem je,že nikdo z rodiny včetně manžela nechápe,"proč jsem tak nervozní a vzteklá",všichni,včetně mých rodičů,zastávají názor,že "u všeho musím myslet..musím se umět ovládat..",atd.,nějak nejsou s to pochopit,že vše bude zřejmě dílem únavy, vyčerpání a spánkové deprivace a doporučují mi návštěvu "psychiatra",až začínám věřit tomu,že jsem opravdu na toto zralá.Sdělte mi,prosím,svůj názor na tyto moje stavy.Je to v uvedeném případě standardním jevem,nebo si mám nechat nasadit nějaká sedativa ,atp.

Vážená paní doktorko,mám zde,prosím,ještě jeden dotaz: Již dlouho pozoruji,že mám velké potíže s vyjadřováním.Dalo by se říci,že mé "myšlenky předbíhají slova".Poslední dobou,zřejmě vlivem únavy,se tento stav ještě prohloubil.Projevuje se to tak,že chci-li něco pojmenovat a popsat,nemohu si vzpomenout v adekvátním reakčním čase na dané slovo či obrat a místo něj použiji jiné,například místo "dveře" řeknu "okno",myslím "rohlík",a řeknu " chleba",atp.,občas i různé zkomoleniny a vyslovené nesmysly..manžel mi pak nadává,že neumím jasně formulovat své myšlenky a že mi nerozumí.S písemným projevem pak větší problémy nemám.Na dokreslení celé situace bych ještě ráda uvedla,že jsem výrazný introvert a - ač to poměrně slušně maskuji a někdy až přehrávám - jsem dosti plachá,během pobytu doma s dcerkou jsem se nikdy necítila býti izolována,byť jsem se skoro s nikým krom nejužší rodiny nestýkala,nejsem prostě kolektivní typ a řeči typu "je dobře,že chodíš do práce,alespoň přijdeš mezi lidi" jsou mi k smíchu... U svého otce jsem tuto "poruchu řeči" vypozorovala také a jedná se tedy s největší pravděpodobností o dědičnou záležitost( je to jinak velmi inteligentní a vzdělaný člověk).Chtěla jsem se zeptat,o co jde,a zda se toto dá nějak ovlivnit,jelikož s tím mám občas opravdu velké problémy.