no, já jsem u nich bydlela rok. Jako nevdaná. Na vesnici. V jejich domě, v jejich ložnici (kterou nám přenechali a šli do dětského pokoje s mladším synem). Tím pádem třecích ploch víc než dost. Jenže stejně toho pro mě udělali v tomhle směru mnohem víc než naši. Táta mi řekl ať vypadnu. Takže jo, chvíli jsem byla "hodná" a neřešila nic, pak jsem zase naopak řešila lautr všechno, od hrnečku na lince po převěšený prádlo, tchánovi nechutnalo jak vařím, švagrovi jakbysmet, uklízela jsem blbě, vyplácala moc vody, moc elektriky..... prostě to nebylo vůbec dobrý. Když se narodila dcera (to už jsme tam nebydleli), vzala mi ji z náruče když jsem vystoupila z auta a vracela mi ji nerada se slovy "už mi tě zase berou".... ale musely jsme to nějak překonat, zvládnout. A dokázaly jsme to. Dneska spolu chodíme do divadla, je bezva babička našim dětem a tchán nám nechal pozemek na stavbu domu. NEtvrdím že jsem si to všechno vybojovala svou výřečností, bylo to oboustranné, ale určitě jsem ke své pozici nepřišla jako slepý k houslím.