Ahoj Velrybo, mám to stejně, teorii mám zmáknutou, nedržím žádný hladovkový diety, jím správně a vyváženě .. a pak přijde večer - nuda, někdo mě naštve, nebo třeba jenom dávaj pěkněj film a já si chci umocnit pohodu - a sprasim se. Každej to má jinak, ale já pochopila, že sama to nedám (alespoň ne dlouhodobě). Jsem z Prahy a léčím se na obezitologii, nechci tady dělat reklamu, ale kdyby tě to zajímalo, napíšu víc. Fungujou jako můj bič, chodím na pravidelný kontroly, takže si přejídání rozmyslim, bojim se (tedy občas, ehhm) asi to není ideální motivace, ale tu svou, osobní, vnitřní jsem prostě nikdy neměla dost silnou, aby to pomohlo a tohle trochu pomáhá.