A projeví aspoň někdy jinak lítost nebo soucit s někým?
Já osobně bych se docela bála s ním začít bojovat, takový boj se nedá vyhrát jen pomocí autority. Pevné hranice jsou potřeba, ale ne vždycky se k nim dá dopracovat autoritou.
Co mu zkusit taky něco "ukrást". Abyste si přehodili role a on zažil pocity toho poškozeného.
Samozřejmě s následným vysvětlením, rozebráním a smířením. Ale zájem o tom mluvit musí mít on (nebo do zájmu na tom musí být šikovně vmanipulován). Chápu, že jako rodič tohle máme nastaveno každý jinak, ale já bych u 6-ti letého kluka až tak nestavěla na důležitosti trestu. Důležité pro mě by bylo, aby začal uvažovat o pocitech druhých a aby o těch svých se mnou byl schopen mluvit a tím mi objasnil motiv k tomu, co udělal. A taky aby si vnitřně došel k tomu, proč asi tohle nelze – i když nad ním nevisí trestající ruka. Pokud mu nechybí základní empatie, mělo by se dát ho nějak zvládnout, ale chce to hodně přemýšlení. Ta krádež jeho věci je jen takový nápad, myslela jsem tím, že uplatnění vnější autority je nejjednodušší cesta, ale z dlouhodobého hlediska ne vždycky ta nejlepší.
Vím, že to není lehké, taky mám "složitější" dítko, na které se vždycky nedá jít vyšlapanou cestou.