To je dost drsný. ne, já proberu, ale nevyhážu, hromadu mám ve sklepě a lepší doma v založených albech (jedno moje rodina, fotky až z 19. století), jedno moje dětství, jedno dětství a dospívání manžela (od tchyně), jedno moje fotky z mládí (jako mnou focené), tři z tří větších dobrodružných cest do exotiky, jedno prckovy první 2 roky a další bude už ve čtyřech.

Miluju fotky, vzpomínky. Dívat se na svou rodinu, jak to bylo kdysi, o čem snili. Vzpomínat na ty, kteří tu už s námi nejsou.

Spálit všechny fotky svého mládí a nedejbože dětství dětí je barbarství.

Jo, vyzobala jsem všechny fotky s bývalým, a že jich za těch 10 let bylo a ty jsem tedy zkompostovala pěkně po staru