Tak já se trošku ztrácím v tom,co je vlastně láska mateřská.Myslím si,že obě děti jsem měla ráda hned od narození,ale nemyslím si,že důkaz té lásky je,že je chci mít neustále u sebe.Ani,když byly malinké,ani teď,mě to příjde stejné.Jestli jsem dnes sama doma a děti jsou ve škole,nebo jsem v porodnici spala a dítě bylo u sestřiček .Potom ty všeobjímající pocity štěstí,to asi taky nejde prožívat pořád,neříkejete,že jste všichni po několika probděných nocích pociťovali něhu a nechtěli to sladké miminko přetrhnout.Není trošku problém v dnešní době,kdy jsme zblbnutí všemi reklamami a filmy s dokonalými matkami?Třeba v amerických filmech si děti s rodiči několikrát denně říkají"mám Tě rád",nepříjde mi to normální,ta věta úplně ztrácí význam.Jestli třeba potom žena,když je unavená,nebo nezvládá obtížné období,nemá pocit,že selhala jako matka?Že není ta pravá stále se usmívající máma,že má nedejbože i jiné pocity a starosti?