Po babičce jsem knihy probrala na tři hromady:
- papírový odpad (ty typu Jak se kalila ocel, Rudá záře nad Kladnem)
- ty co si chci nechat
- dnes možná ne tak atraktivní, ale čitelné knihy (nabídla jsem je do knihovny, něco málo si vzali a zbytek do domu s pečovatelskou službou)

Z toho papírového odpadu, no musela jsem to dělat já, mamka taky má takový blok, dobře mi u toho není, ale zase realisticky - kniha je na čtení, ne na zabírání místa v knihovně a tohle už číst nikdo nebude