Přesně tak - je brzo.

Já teda bezprostředně po přečtení úvodního dotazu chtěla napsat jen "Nechte ty děti žít."
Syn nečet ani na konci první třídy... nijak jsem s nim netrénovala, věnoval se tomu jen ve škole. Krátký věty začal číst ve druhý, teď je ve třetí a leží v knihách denně, kolikrát čte i za chůze apod.

Nechápu tu potřebu rvát věci silou a ignorovat přirozenej vývoj.

Jasně, že se může časem zjistit, že dítě má nějakou dys, ale to se násilím stejně nevyřeší a děti to leda otráví.

Jako ano, chápu, že učitelka to při třiceti dětech nedává a že potřebuješ, aby se dítě i v takový škole necítilo blbě, že něco neumí. Ale ono mu to stejně musí dozrát, jinak to nepůjde. Tak bych se snažila, aby do tý doby, než mu to v hlavě všechno secvaká, nenabylo dojmu, že čtení je hrůza, který je dobrý se vyhejbat.

Chce to přiměřený texty a přiměřenou délku. Jestli má jasně dáno ze školy, co má přečíst, stejně to neznamená, že byste se ve čtení nemohli po každý větě střídat. I to, že bude sledovat text, zatímco Ty ho čteš, mu může pomoct.