Podle mě je to jen přechodné období.
Měli jsme to samé. Manžel věčně naštvaný, unavený, řeči typu Stejně si najdeš mladšího a podobně denně. Přešlo ho to zničehonic, u nás je to naopak - já hlídám plodné dny, on ne. Trochu pomohlo, když jsem ho hodně chválila a říkala mu, že je nejlepší chlap na světě, blablabla znáš to, prostě pěkná slova, pochválit..
Spíš mi to přijde, že v sobě něco vnitřně řeší (jak jsi psala, že i tloustne atd), jí hodně nejspíš ze stresu, nemá motor pro život, je skleslý..co promluvit si o tom, co ho trápí? I když ten můj o tom mluvit nechce nikdy.
Jak říkám, přešlo to samo, počkej ještě, ono až se podaří otěhotnět, zas to bude jiné