Já myslela, že jí tam zabiju, ale místo toho jsem se sesypala, brečela, klepala se a nebyla schopná slova, asi mám nervy v kýblu. A to vzniklo jen kvůli tomu, že jí Kuba řekl, že to jak mu kroutí hlavou ho bolí.
Samozřejmě k ní už nejdeme, hned jsem šla k pediatričce a posílá nás jinam.

Na psychiatrii jsme objednaní za dva týdny - což je luxusní termín. Štve mě, že to nepomohlo.

Já Ti nevím, ten můj Kuba je fakt Kuba, vymyká se všem tabulkám, vždyť on taky ten oční kontakt má. A ve školce nemá problém, ale je pravda, že učitelka říká, že je "svůj", s dětmi si krásně hraje, ale zároveň jde prý vše mimo něj, protože on si jede tu svoji lajnu. Do školky by neodešel bez ničeho z domova. Sbírá autíčka, takže dvě tři musí s ním. Doma by byl nejradši furt na počítači a pořád dokolečka tam konstruuje auta - říká, že si je musí "vytuňákovat" Ale je to boj. Už krátce po prvních narozeninách znal značky všech aut, přitom z jedoucího auta na ulici má paniku. Když sedí v autě, je nadmíru spokojený a nezavře pusu, pořád opakuje značka všech aut, co kolem nás projedou.

Včera se ve školce šprajcl, protože jsme šli brzy a jeho třída ještě nebyla otevřená.

Leni, věci připravíme večer, on to odsouhlasí (třeba až po dvou hodinách, co se k tomu furt vracíme), ale ráno stejně řve a opakuje, že to nezvlááádne!!! V baráku máme divný lidi a fakt se mi jim nechce říkat, že má Kubík problém, nešířím to ani ve školce. Bydlíme v zástavbě, kde se přistěhovali "ti lepší lidé" a na třídních schůzkách se řeší takový kraviny ohledně jejich zhýčkaných dětí (samozřejmě ne všech, jsou tam i prima rodiče i děti), jak dlouho se věnuje učitelka jejich děťátkům atd. Bojím se, že kdyby to o synovi zjistili, tak by mi ho vyštípali.Dost na tom, že mi zatápí nová ředitelka, ale zatím se úspěšně bráním .