Nejsem kočkomilka, ale přes zimu jsme taky adoptovali venkovního kocoura (resp. rodiče, se kterýma žijem v baráku). S tříleťákem a psem se sžil naprosto hladce, stal se z něj šéf mrněcí smečky - pro psa i pro syna je to nová hračka Takže je centrem pozornosti, ale asi si to užívá. První dvě houna byly taky ledaskde, další už na kočičím záchodě.
Takže prostě to šlo tak nějak úplně samospádem.
Samospádem to s kočkama šlo i u dalších dětných přátel.