Mikeš,
hezky shrnuto....

Pawlo,
dnes s tebou souhlasím, i když první příspěvky se mi také nelíbily (asi tón, nevím, možná nebyly tak jasné), ano, člověk si musí chránit záda sám, nikdo to za nás neudělá...
Já bych asi jednala podobně jako učitelka, o tomhle se člověk doví leda tak na speciálním školení a to ještě ne vždy, bohužel při školeních o bezpečnosti (plyn, voda, požár) se tohle neřeší a možná jsou i málo často (jednou ročně, u nás)....

A ještě k tomu, že se učitelka "hroutí" a přitom by měla být naštvaná....ono se nějak zapomíná, že každý na vypjaté situace reaguje jinak....někoho nevykolejí nic, jedná pragmaticky, vůběc si nepřipustí problém, většinou vše vyřeší správně a v pohodě....někdo nejprve jedná a pak se najednou sesype....někdo se sesype rovnou a není schopen jednat vůbec...každý je jiný a nikdo by neměl soudit, co je a co není přípustná reakce.
Někdo se prostě neumí naštvat, vybouřit, vykřičet...a shodou okolností to může být zrovna člověk, který je díky svému temperamentu předurčen k pomáhacím profesím....takže přesně pro tyhle lidi je potřeba mít ten "manuál", který umožní nepřemýšlet (to ve stavu zhroucení nejde), ale současně jednat správně (jet podle návodu bez přemýšlení člověk v takovém stavu schopný je).....takový manuál (postup o třech bodech, jak to napsala Mikeš, volat PČR, volat vedení, jednat podle pokynů vedení a neztratit dohled nad zbylými žáky) je vlastně kompenzací momentálního handicapu....
To, že někomu přijde nemožné, že někdo takový postup nevymyslí sám, ještě neznamená, že takoví lidé nejsou a že jich není víc....a jak píšu, zejména v pomáhacích profesích jich, podle mě, vzhledem k temperamentu a založení osobnosti, nebývá zrovna málo .