Eeko, tak jasně, že ne "zadarmo" a jasně, že jeho empatická přítomnost a snášení partnerčiných nálad se cení mnohem víc, než nějaké dary, ale přesto to tak může cítit (já bych to asi tak cítila, že já jsem prostě "podporovatel", ale hlavní tíhu nepohodlí apod. nese ten druhý).

To, že to je ze společného, taky tak vnímám a taky to vidím na dohodu, ale je přece určitá benevolence partnera vzdát se poloviny toho společného, abych mohl tomu druhému udělat radost (když bude partner chtít třeba motorku, tak si ji taky nekoupí bez porady s partnerkou, ale vnímám jako její dobrou vůli, že řekne "ano, miláčku, tak si ji z toho společného kup".)

Jinak nerozumím tomu "protože se to dělá a protože se to očekává" - respektive nepotěšilo by mě, kdyby to udělal JEN proto, že se to dělá, a myslel si přitom o zadnici, ale já vánoce a narozeniny a podobné příležitosti vnímám jako vítanou výjimečnou příležitost, kdy si člověk "morálně ospravedlní" třeba i větší výdaj, aby tomu druhému udělal radost, když po něčem touží.

Já jsem třeba chtěla k vánocům parfém, který je mi blbé si koupit "jen tak" protože stojí hrůzu peněz, a manžel mi ho koupil. Měla jsem z něho radost a vůbec jsem neřešila, zda to je či není spontánní (naopak právě proto, že to jsou společné prachy, tak nerada vidím moc "spontánní" utrácení "jen tak".