Martino,
to je myslím nereálné - pokud je možnost chodit ven kočka toho využije. My jsme se stěhovali s britským kastrovaným kocourem z bytu do domu se zahradou a po roce byl z bytového kocoura vesnický rváč. Na začátku chodit ven nechtěl, pak pomalu zkoumal okolí a nakonec chodil domů jen občas se nažrat. Byl to mazel domácí a moc mě mrzelo, když takto "zdivočel",ale zabránit se tomu nedalo. Měl svůj revír, který neopouštěl, k silnici nechodil nebo se choval v její blízkosti velmi opatrně a když se otrkal byl i místním vládcem, na začátku dostal párkrát pořádnou nakládačku,ale vzhledem k váhové převaze nakonec všechny místní kocoury srovnal ( pral se i když byl kastrovaný).I když byl nádherný nikdo ho neukradl - spíš ho všichni místní hlídali, protože jak byl výrazný každý věděl čí je to kočka. No nakonec se mu stalo osudným to,že byl kastrovaný - písek v močových cestách.
Známí co chovají kočky, které nemají chodit ven = chovné, je mají doma a v oknech sítě, ven se kočky dostanou jen do venkovního kotce. Otázka je zda je to u domácího mazlíčka nutné. U chovu je to bez diskuze.
Teď máme mainského mývalího kocoura ( dostali jsme ho jako nepotřebného od původní majitelky, je také kastrovaný) a vše probíhá stejně jako u prvního, je většinou venku a najíst se chodí domů. Jen tento vždy přijde na zavolání domů, asi má menší revír, takže vždy slyší, když volám. Když jsem chodila na procházky s kočárkem, chodil s námí jako pejsek ,ale jakmile jsme překročili určitou vzdálennost od domu odmítl jít dál a vracel se zpět.
Mám zkušenosti jen s kocoury, možná kočka by se víc držela doma,ale zase by se musela hlídat, když se bude mrouskat.