Naše kočičí dáma je poděs, který má za sebou asi ne zrovna růžovou minulost. Tím jsem omlouvala i to, když první delší seznámení s mým nynějším mužem skončilo dost ošklivými krvavými škrábanci. Takže jsem logicky měla velké obavy, jak to s malým synkem zvládnou. Naštěstí to vypadá, že ho respektuje. Nedávno si z ní udělal i polštář, což by tedy nikomu jinému zaručeně neprošlo. Navíc také pomohl další člen domácnosti. Štěně z útulku číča fackuje několikrát denně, ale jemu se ta hra kupodivu líbí. No a kočka si od té doby častěji chodí pro pomazlení. Možná cítí konkurenci, možná si jen ty své agresivní choutky vybíjí na něm. Každopádně i tak hlídám její kontakt se synkem ještě víc jak u psa. Dokonce se mi zdá, že i to malé batole tuší, že si k ní nemůže dovolit tolik jako k bafanovi.