Tomu se až nechce věřit. Rodiče byli skutečně nenormální. Naši taky jezdili se ségrou po vyšetřeních, 2x týdně mamka jezdila do Brna-vozila a odvážela ségru z intru. Na intru byla od školky. Práce jsme měli taky moc, jiné děcka běhaly venku, my jsme kopaly na zahradě. O víkendu, když byla ségra doma, se program lehce přizpůsobil její přítomnosti. Např. neměli jsme dlouho auto, taťka měl motorku. Na motorce jezdil občas se ségrou na výlet, s náma ne. Ale možná to bylo i tím, že kdyby vybral jednu z nás dvou zdravých, byl by řev a rvačka. Se starší ségrou jsme se rvaly pořád. Mladší nevidomou ségru jsem taky musela tahat všude s sebou, ale to mi většinou nevadilo. Až jsme byly ve věku, že nás mamka pustila na čundr, jezdily jsme dobrovolně spolu. Já jsem za ní jezdila do Prahy, když tam studovala. Pařily jsme a mám spoustu nevidomých kamarádů z té doby.
Našich si vážím a ségru obdivuji.