Já musim zaklepat, že jsem nikdy úraz řešit nemusela.

Ale nedivila bych se, kdyby se stal přesně takhle nějak pitomě - po pravdě ač nemám ráda takový ty klasický staromilský řeči, mám pocit, že dnešní děti jsou hrozný dřeva a jsou schopný se přizabít při chůzi po rovnym chodníku. To nepřehánim - mám ve třídě dítě, kterýmu se běžne stává, že při chůzi po chodníku nabourá do plotu, podél kterýho jde.

A nejvíc mě dostávalo, když se děti koulovaly a chodily si stěžovat, když je někdo trefil. Jsem jim říkala, že buď se nechtějí koulovat, a pak až se drží mimo prostor vymezenej na koulování, nebo se koulovat chtějí, ale pak logicky i s rizikem, že je někdo trefí - že to je jaksi součást hry. A vzápětí zas přišel někdo s tim, že ho trefil X, když on na X neházel - on házel jen na Y Nechápu, kde se takhle skleníkový děti berou, ale evidentně existujou.