Karticko,
to nejdůležitější již zaznělo, chce to odborníka a z Vaší strany podporu a hlavně pochopení.
Přesně vím o čem píšeš, užila jsem si svoje, navíc ještě v kombinaci s depresí. Nikam jsem nešla, ale pak už jsem nespala, nejedla a nakonec zkolabovala. Zhroutila jsem se nejen psychicky, přidaly se hned i jiné zdravotní problémy. Nejdříve to u mě řešili injekcemi, které zabraly hned, ale problém neřešily. Pak AD. Ale je to ve mě. Měla jsem půl roku klid, podařilo se i AD vysadit, ale od února zase docházím k psychiatričce. U mě je snad prvotní projev strašná nenálada na cokoliv a absence spánku. Navíc jsem hodně vytížená a to asi nepomáhá taky. Nyní jsem si musela i zkrátit v práci úvazek, protože dělám jen v noci a to se Dr. nelíbilo. Mám navíc migrény, nyní se mi i pokazila imunita...věřím, že s tím psychika má hodně společného. Jen nechápu až tak moc, co to u mě opět spustilo, když se mi to stalo poprvé, bylo tam strašně moc problémů, ale teď je klid, doma pohoda...nechápu se...
Ono těžko ty pocity popsat, já strašně chtěla něco dělat, ale nejen, že nebyl hnací motor, už jsem předem věděla, že to zkazím. Nechtěla jsem žít, připadala si zbytečná. Dokonce se mi chvíli i ta destrukce vlastního organismu líbila...připadalo mi, že jedině tohle si opravdu zasloužím...
Nejvíc zraňující byli "odborníci", kteří měli za to, že to je jen lenost...
Můj chlap musel pochopit, co mi vlastně je a o co se jedná, teď už se na to dívá úplně jinak.
Přeji Vám všem hodně síly.