Při prvním porodu jsem se v 7 ráno vzbudila - na WC - a šla si opět lehnout.... pak se mi "cosi" nezdálo, tak jsem opět vstala a v kuchyni u hodin sledovala, že to "cosi" se opakuje po 5 minutách. Nenazývám to "cosi" bolestmi, neboť to skutečně nebyly bolesti, spíše takový divný pocit. V 8 jsme vyjeli do porodnice, v 8:45 na příjmu mi řekli "... jo pravnička...." a nechali mně v hekárně. Nikde nikdo, nikdo si mně nevšímal, nikdo se o mně nestaral... V 10 (to už to nebylo "cosi", ale regulerní bolesti) jsem se vydala hledat někoho z personálu, abych se zeptala, zda už náhodou nerodím.... Dcera byla na světě v 10:30 na druhé zatlačení.
Takže suma sumárum 3,5 hodinový porod, který jsem si "užívala" naplno tak hodinu....

U druhé dcery mi začaly mírné bolesti v půl druhé v noci, byl u mně manžel, takže to, že se o mně nikdo nestaral mi naopak vyhovovalo (navíc jsem nebyla na "hekárně", ale v krásném porodním pokojíku). Skutečné bolesti opět tak hodinu a dcera byla na světě ve 4 ráno na 4. zatlačení bez jediného stehu - 3 hodiny po porodu mi při vizitě doktor nechtěl věřit, že jsem v noci porodila, 3 dny po porodu jsem jezdila na kole .
Takže logistiku "co s prvním dítkěm" a pod. bych skutečně propracovala, může to být podruhé dost rychlé

Simča