U prvního kluka bylo jasno hned, protože to je puzzle z mého a manželova jména, zato u holky jsme se nemohli dohodnout, protože manžel chtěl jméno Noemi, což u našeho echt českého příjmení znělo příšerně a navíc mi vadilo, že se to nedá skloňovat a zdrobňovat. V porodnici, kde jsem rodila první dva kluky chtěli klučičí i holčičí variantu jména, takže jsme museli vymýšlet obě, i když už jsme u prvního věděli, že to je fakt kluk.
U druhého jsme se dohodli poměrně rychle na klučičím jménu, ale dlouho jsme se nemohli zase domluvit na holčičím, u něj jsme dlouho nevěděli, co to bude, takže jsme to řešili taky dlouho. Jména jsem vymýšlela já a dlouho trvalo než se našlo nějaké, které manžel schválil.
U holčičky nabídl manžel poměrně brzy variantu, která se mi líbila, takže jsem na ni kývla, klučičí variantu jsme objevili až ke konci. Chtěla jsem jména, která by se dala hodně zdrobňovat a měly hodně variant, aby byla česká (k tomu příjmení), ale zase aby to nebyla jména, která jsou hodně dávaná a nebo jsou v rodině.
Jestli se jména dětí hodí k sobě jsme neřešily, už takhle byl dost problém vynajít jména, na kterých jsme se shodli a vymýšlet další kritérium navíc by nebylo rozumné
.