Přidat odpověď
Měla jsem na začátku prvního těhotenství jedno vysněné jméno pro holčičku a manžel mi ho bez vysvětlení zamítl. Tak jsme začali vypisovat a škrtat. Asi měsíc před termínem porodu jsme měli klučičí jméno (ale čekali jsme holku) a dva favority na holčičí. Pak přišel předčasný porod a rozhodování mezi kontrakcemi. Pokud jsi pamatuju správně, moje invence v té době se skládala z věty "tak už tam, proboha, něco napiš". Ve druhém těhotenství jsme opět s manželem sáhodlouze vyjednávali, co se líbilo jemu, to se nelíbilo mě - a naopak. Pak už jsem začínala být na prášky. A tak měsíc a půl před termínem mi najednou (opět pro očekávanou holčičku) odkýval to moje dávno vysněné a zamítnuté jméno. Ani jedno jméno není nijak nezvyklé, ale ani nejsou holčiček s tím jménem plné školky.
Nechtěla jsem jména, která už se vyskytují v rodině až po babičky a dědečky. (Nehodlám neustále vysvětlovat, kterého ze tří rodinných Lukášků mám na mysli.) A chtěla jsem, aby dětem narozeniny, Vánoce a svátek nevyšly hned za sebou - a ovlivnit se z toho všeho dá jen svátek.
Předchozí