Nedorozumění s Klíčnicí už je vyřešeno, tak budu čistě reagovat jen na Tvůj příspěvek. Ano, klidně můžeme ponechat matkám jejich pocit, že rodičovství znamená několik let žádný čas pro sebe a že se s tím nedá absolutně nic dělat, ale kdykoli popíšu zoufalství dětí, které si do života nesou pocit, jaký má kvůli nim maminka hrozný život a mnoho let žádné potěšení (a to se přitom mohla mít tak krásně) a musí to tak být, a které jsou na matce dlouho zcela závislé a nezbývá jim nic jiného než trpět jejími špatnými náladami a široko daleko žádný jiný člověk, díky kterému by jak máma, tak ony nějakým způsobem dobily baterky... A pak se divíme, že se spousta lidí nehrne do zakládání rodiny. A přitom by kolikrát stačilo odstranit tenhle blok v hlavě - ano, rodičovství je hrozně náročné a nese s sebou spoustu omezení a situací, na které se předem nelze připravit, ale existují způsoby, jak to aspoň trochu usnadnit. A pokud jsme z něčeho nešťastní, měli bychom jednat pokud možno hned - aspoň trochu. Doby, kdy jsou naše děti nejmenší, je přeci škoda na to, abychom ji se zaťatými zuby jen nějak přetrpěli, protože pak svoje děti poznamenáváme mnohem víc, než si to sami uvědomujeme.