"Ale tomuhle modelu se dá snadno zabránit. Stačí, kdyby se zapojili tatínkové."

Rapiti, ono s těmi tatínky je to složité. Občas je to náročné i tehdy, když se tatínci zapojují. Pokaždé, když lezu po stropě po x hodinách po samotě s nemocnými dětmi, tak si říkám, že manžel sice hodně pozdě, ale přeci jen dorazí, a já si aspoň oběhnu dům, aby mi úplně nepřeskočilo, že spousta mužských nedorazí domů třeba vůbec. (A také si gratuluji, že mi nevyšel předchozí vztah a nemám děti s chlapem, který dorazí domů buď kolem desáté večer nebo taky třeba vůbec.) Teď chraň Pán Bůh, že bych chtěla někomu říkat, co má dělat, ale já mít partnera, který by se dětem vůbec nevěnoval, tak bych do budoucna zvažovala rozvod - samozřejmě až v době, až budu finančně nezávislá. Je mi jasné, že matka na mateřské to má se stavěním se na vlastní nohy zatraceně těžké.

A ono i v případě, že tatínek nefunguje nebo není, se to dá řešit třeba nějakou kamarádkou na střídání nebo tak nějak.