Můj ex měl kocoura - teda jeho matka. Já ho znala jako hubeňoura, mrštného lovce (kocoura, ne exe). Když člověk vešel, kocour zvědavě přiběhl, aktivní, hravý. Pak jsem u nich dlouho nebyla a oni nechali kocoura mezitím vykastrovat. Po čase, když jsem tam přišla, sedělo pod kuchyňskou židlí cosi, co ten prostor téměř beze zbytku vyplňovalo. Na moje zavolání jménem to cosi neuvěřitelně pomalu otočilo hlavu - tělo-koule zůstalo nehybné, chvilku to na mě hledělo vyčerpáno tou námahou a pak se hlava s námahou otočila zase zpět.

Tak vyžrané zvíře jsem od té doby už nikdy neviděla .