Já měla dva kocoury. Ten první nebyl vykastrovaný. Toulal se, rval se, utíkal, neustále měl nějaká zranění. V sedmi letech zemřel na sešlost věkem.
Ten další již byl vykastrovaný a byl mnohem klidnější, ale pořád veselý a hravý,držel se doma, tlustý nebyl, napohled spokojený. Bohužel se po pár letech otrávil jedem na krysy, chudinka. Jinak by se nejspíš dožil požehnaného věku, stejně jako kočenka, kterou jsem si pořídila potom. Taky je vykastrovaná, je jí dvanáct a hravá je pořád, tlustá není, líná taky ne.
Mít nevykastrovaného kocoura zavřeného v bytě, to pro něj musí být naprosté utrpení.