nas je od stolu vyhazovan a asi tim hodne trpi, citi se jako plnohodnotny clen domacnosti...ale....dcera prisla az po nem, tak to dodnes spatne nese...on je jak z pohadky...nejradsi by spal v jeji postylce, jedl z jeji misticky a jeho nenavistny pohled k jeji osobe se neda prehlednout...ale uz ji i strpi, obcas je to jediny tvor na jeho mazleni. Ale bojuje urputne. Kdyz dcera v postylce u maminky, on musi z druhe strany. Kdyz byla batole, tahal za snurku i jeji zvonici telefonek na koleckach od fisher price. Tenkrat jsem myslela, ze u nas strasi...a ejhle...kocour tahal po byte telefonek, pekne v drzce drzel provazek a drandil a zvonil...tezce nesl, kdyz jsem ho venovala dal...nekdy pochybuju, ze mam doma obycejneho kocoura. A stari na nem videt taky neni, je cerny jak uhel, krasna srst, i doktor z nej byl nadseny, v jake je kondici....ze by dabel?