Lído, a teď si představ, že já, jakožto nekvalifikovaný učitel, který vystudoval pouze jinou (a neporovnatelně těžší) fakultu téže univerzity, který se - řekněme - v práci víceméně osvědčil a co nevěděl (neví), to se za chodu naučil (naučí), musím absolvovat tzv. "doplňující studium". Těšila jsem se celkem, zvláště na psychologii a spol. a lákavě zně hned první předmět, český jazyk. Nevěřím si úplně ve všem, pravopis ve vlastních jménech se měnil, syntax je prevít atd.. To jsem si myslela já. Měli jsme dvě lekce slidů o "vrstvách jazyka" a podobných libůstkách a na zápočet byla korektura textu. Ta korektura, přísahám na zdraví svých dětí, obsahovala špeky typu měkkých a tvrdých souhlásek, vyjmenovaných slov, asi dvakrát shoda podmětu s přísudkem a hlavní chyták byla vedlejší věta přívlastková vložená. Jinak stailo včas rozeznat spojku.
Bylo toho necelá půlstrana dvanáctkou fontem, tak nešlo ani se unavit a něco přehlídnout.
A to nejlepší na konec: polovina třídy to neudělala!
Což nemělo za následek doživotní vylití ze školství, jen a to museli jít tolikrát dokavad to neudělali.